Půvab a síla Terroru. Rozhovor s archeologem Matthew Bettsem

Psali jsme si spolu o respektu vůči historické realitě, o těžko pochopitelné nezlomitelnosti jedné lodi, ale také o imaginárním setkání s Franklinovou prokletou výpravou.

Matthew Betts je kanadský archeolog, kurátor kanadského Muzea historie (Canadian Museum of History). Na svém internetovém blogu Building HMS Terror se od roku 2013 intenzivně věnuje detailnímu historickému výzkumu lodi Jejího veličenstva Terror, která společně se sesterskou plachetnicí Erebus v polovině 19. století sloužila jako ústřední plavidlo legendární Franklinovy expedice. Profesor Betts v letech 2017-18 působil jako historický poradce televizní minisérie Terror z produkce Ridleyho Scotta – adaptace stejnojmenného hororového románu Danna Simmonse z roku 2007, který dosud nevyjasněný osud ztracené výpravy zpracovává formou kombinace historické faktografie, epistolárního románu, arktického hororu a survival thrilleru. Bettsův několikaletý výzkum, jenž z povinného koníčku přešel ve zdravou obsesi, tvůrcům televizní série pomohl pochopit unikátnost obou lodí, spočívající zejména ve formální síle a technologické vybavenosti. Právě jeho hloubkový ponor do historie, k vzniku a osudné misi obou lodí, se stal zásadním elementem v cestě k maximální historické preciznosti seriálu samotného.

© Radim Měsíc /// Grafika jeho plakátu k Terroru v sobě spojuje historii expedice (potápěčská helma) se současností a budoucností technologií (skafandr). Tvůrci seriálu věděli, že nemají prostředky na to, aby digitální ledové prostředí vypadalo dokonale autenticky, proto se rozhodli jít cestou přiznané umělosti a některé pasáže pojmout téměř ve stylu brakových sci-fi snímků, v nichž astronauté návštěvují cizí neprobádané planety.

Jak podle vás seriál dopadl? Užil jste si ho jako fanoušek i jako profesionální historický poradce v jedné osobě?
Povedl se úžasně. Jako divák jsem byl nadšený, protože mít takto zpracovaný pohled na tak vážnou situaci, v jaké se ti muži tehdy ocitli, je skutečně něco výjimečného. Z pozice historického poradce jsem byl svědkem oddanosti a vášně celého štábu a nemohl jsem se dočkat, až výsledek jejich tvrdé práce uvidím na vlastní oči. Ve chvíli, kdy pracujete s historickou fikcí, v tomto případě navíc silně kombinovanou s hororem, je velmi snadné ztratit anebo se dobrovolně vzdát historické akurátnosti. V případě Terroru ale producenti a scenáristé od začátku trvali na dodržení respektu vůči realitě expedice samotné. Myslím, že právě takový přístup se ve výsledku stal hlavním triumfem celé série; řada fanoušků byla do děje vtažena právě díky jeho faktuálnímu historickému jádru.

Vytvořil jste přesnou kopii původních plánů HMS Terror, tedy sestry HMS Erebus, ústřední lodi seriálu. Co bylo nejtěžším úkolem během vašeho historického výzkumu?
Všechny plány i model lodi byly součástí mého osobního projektu, na němž jsem začal pracovat mnoho let před tím, než jsem se vůbec dostal k seriálu. Historický výzkum, který byl nezbytný pro vytvoření plánů lodi, byl především časově nesmírně náročný. Vůbec nejkomplikovanější pak byl překlad psaných historických zdrojů, od montáží přes jednotlivé modifikace až po technické nákresy obou lodí, jak Terroru, tak Erebusu. Navíc, o obou plachetnicích se příliš mnoho nevědělo, dokonce jsme neznali ani jejich správné výtvarné schéma. Práce na seriálu mi přinesla velké zadostiučinění, protože tvůrci byli hodně dychtivi znovu vytvořit to, co jsem celá léta zkoumal a po čem jsem sám ve svém volném čase tolik pátral.

Všiml jste si v rámci oné historické věrohodnosti chyb, které vás osobně zklamaly?
Vzhledem k tomu, že seriál je dílem historické fikce založené na výtečném hororovém románu Dana Simmonse, bylo mi od začátku jasné, že producenti svou verzi historie pojmou spíše volně. Navzdory péči, kterou jsem svému bádání věnoval, jsem byl upřímně lehce nervózní z toho, jakým způsobem budou právě některé mé plány a rešerše zapojeny do výroby jednotlivých komplikovaných setů a rekvizit. Pak už si ale jen vzpomínám na to, jak jsem poprvé vešel do studia, kde byl koráb postaven. Veškerá nervozita mě okamžitě opustila, protože jsem se cítil jako bych doopravdy stál na palubě Terroru. Nicméně ano, nějaké historické nesrovnalosti tu jsou. Jsou ovšem naprosto minoritní a upřimně by je dokázalo identifikovat jen pár odborníků na světě. Série zachytila obě lodi, uniformy i veškerou materiální kulturu Franklinovy expedice ve fascinujícím detailu a já sám si určitě nedovedu představit, že byste v rámci současné televizní tvorby mohli dosáhnout autentičtějšího výsledku.

Co jste cítil, když byla Terror v září 2016 konečně objevena?
Byl to právě David Kajganich, tvůrce televizní série, který se mě tehdy ptal na stejnou otázku jako teď vy. Upřímně, cítil jsem se povzneseně. Na modelu Terroru v měřítku 1:48 jsem pracoval intenzivně od roku 2013, prozkoumal jsem každé prkno a šroub v jejích originálních plánech, ve své mysli jsem na ní strávil stejný počet dnů jako její posádka. Té strašné představě, že nakonec zůstala někde rozdrcena na třísky, jsem nikdy nevěřil, obzlášť ne po tom, co všechno jsem se o ní dozvěděl, obzvlášť o jejích výkonech a charakteru. Když se ke mně dostala zpráva o tom, že spočívá na dně v „dokonalém stavu“, znamenalo to pro mě všechno. Za prvé to jasně prokázalo, že to opravdu dokázala, že skutečně objevila Severozápadní cestu. Ale mnohem důležitější byl fakt, že to celé ustála – že ji arktický led nezlomil a ona do poslední chvíle bránila své může. Že to zkrátka nikdy nevzdala. Na světě už neexistuje zkrátka nic, co by kdokoliv po takové lodi mohl vyžadovat. Terror je jednoznačně ta největší a nejstatečnější ze všech polárních lodí, která svět kdy spatřil.

To musel být silný zážitek…
To tedy byl, ale když o tom přemýšlím teď zpětně, dochází mi, že jsem opomenul ještě jiný pocit, který se u mě tehdy dostavil. Stejně tak jako jsem byl fascinovaný podmořskými fotografiemi, které se díky Parks Canada bezprostředně po objevu začaly objevovat, byl jsem i příšerně nervózní. Jednoduše jsem neměl stoprocentní jistotu, zda je můj výzkum přesný a měl jsem tak trochu obavy, aby ten skvělý archeologický tým nakonec neobjevil něco, co by se zkrátka neztotožňovalo s mým výzkumem. Nakonec ale moje plány, nákresy i spekulace byly několikrát potvrzeny během dalších archeologických prací. Až tehdy se mi doopravdy ulevilo.

Co podle vás byly nejkrásnější aspekty skutečné Terror? Byl to její elegantní design? Vyspělé technologie?
Tohle je těžká otázka, protože Terror byla opravdu hodně komplikovaná a impozantní loď. Kdybych měl ale vypíchnout jedinou věc, byla by to síla jejího trupu. Ještě předtím, než byla v roce 1845 zanechána na pospas svému osudu, přežila věci, které by nezvládla žádná jiná plavidla, dokonce ani tak silná jako například bitevní koráb z 19. století. Vydržela, když byla během hurikánu v roce 1828 natlačena k útesům, přežila kruté zajetí v poli arktických ker v roce 1837, úspěšně prorazila tuhý antarktický led v roce 1841 a přežila dokonce i hrozivou srážku se svou vlastní sestrou, HMS Erebus v roce 1842. Překonala tohle všechno, aby nakonec v letech 1846 – 1848 uvízla v ledu v úžině Viktoriina ostrovu, pravděpodobně v těch nejhorších ledových podmínkách, jakým kdy dřevěná plachetnice v historii čelila. Mohla být rozdrcena na třísky, přesto ji ale teď můžete vidět, jak tu spočívá v mrazivém klidu, daleko na Jih od ledového pekla, v němž zůstala opuštěna na víc než 160 let. A nějakým záhadným způsobem to přečkala v téměř nedotčeném stavu. Zvládla skutečně ty nejtěžší zkoušky z nejtěžších. Neuvěřitelná loď!

Jsou v tak zachovalém stavu obě lodi? Tedy vedle Terroru i Erebus?
Obe jsou v naprosto úžasném stavu! Archeologické práce stále pokračují, ale konkrétně vrak Terroru je na svůj věk opravdu v téměř nedotčeném stavu. Části jejích stěžní stále stojí, několik oken na zádi je zachovalých bez většího poškození, už teď navíc víme, že talíře a některé další nádobí je stále krásně vyložené v policích. Je to neuvěřitelný archeologický nález a věřte mi, že historické informace, které Terror v sobě stále uchovává, budou ještě převratné.

Myslíte, že seriál měl nebo stále ještě má tu sílu pozvednout novou vlnu zájmu o historii a osud Franklinovy expedice?
Samozřejmě! Miliony lidí se díky seriálu o příběhu lodí Terror a Erebus dozvěděly vůbec poprvé. Jen dopad na návštěvnost mého blogu se rovnala zemětřesení. Nový model HMS Terror jsem vyrobil a vydal zhruba ve stejný čas, kdy se začal vysílat i samotný seriál. Píší se nové knihy. Terror se z obskurního průzkumného plavidla definitivně proměnila v jednu z nejznámějších lodí historie.

Pokud byste měl tu možnost ocitnout se v roce 1845 na palubě Terroru, co byste udělal? Poradil byste něco Franklinovi a jeho posádce?
Tohle je velmi těžká otázka. Upřímně, raději bych se nevměšoval. Ale pokud bychom nějakým způsobem byli donuceni ke komunikaci, pochválil bych je za jejich statečnost, schopnosti a služby. Jinak bych je ale raději tiše pozoroval a učil se, jak zvládají kormidlovat loď a jakým způsobem se vyrovnávají s tak strašnou situací, které museli čelit. Rád bych se stal svědkem toho, jak důstojníci, zejména Crozier, motivují a vedou své unavené muže. A samozřejmě bych se prošel po palubě téhle nádherné plachetnice a upřímně jí poděkoval za ochranu její posádky až do úplného konce. Ostatně, mám to štěstí, že jsem během natáčení Terroru něco takového skutečně prožil.

© Parks Canada

Duchové ledu
Fakta o výpravě Johna Franklina, která zamrzla v čase

Naprosto zásadní čtení o celé výpravě, které rozklíčovává veškerá podstatná tajemství, napsal pro Technet.cz Radek Svítil. Z jeho skvělého vrstevnatého textu vychází i následující odstavec, jenž velmi stručně shrnuje osud expedice, dnes už pevnou součást světové historie i pop-kultury.

Píše se 19. května 1845. Sir John Franklin a jeho 134 mužů se Ve službách jejího veličenstva vydávají z anglického přístavu Greenhithe do jádra Kanadského arktického souostroví vstříc svému největšímu objevu – totiž Severozápadní námořní cesty, jež propojuje Atlantský oceán s Tichým podél břehů Severní Ameriky. Geografické cíle expedice podporují výzkum zemského magnetismu včetně pozorování mořských živočichů a prostředí na biologické úrovni. Z počátku se předpokládá, že vědecká výprava dosáhne úspěchu velmi snadno a rychle, nahrává tomu odhodlání a sebevědomí posádky i obě klíčové lodě expedice – Terror a Erebus. Mají za sebou mimořádně bohatou historii včetně náročných polárních plaveb i válečných bojů, obě plachetnice jsou navíc zcela nově podpořeny lodním šroubem i výkonným parním strojem. Výprava je naposledy spatřena v červenci 1845 v Baffinově zátoce. Za záchranu svého manžela až do své smrti intenzivně bojuje nezlomná Jane Franklin. Osobně financuje 6 záchranných výprav v letech 1850 – 1875 a veřejný zájem o ztracené námořníky burcuje i spisovatel Charles Dickens. Bezhlavé kostry několika Franklinových mužů nesoucích známky kanibalismu jsou nakonec objeveny v květnu 1859, čtrnáct let od zmizení. Nalezené důkazy i eskymácká svědectví postupně směřují k tomu, že posádky zamrznutých lodí se v zoufalé a nekoordinované pouti za záchranou pravděpodobně rozdělily a smysl nekonečného mrazivého labyrintu našly až v podobě pomalé smrti a rozkladu. Vodní hroby legendami opředených plavidel objevují podmořští archeologové nejprve v září 2014 (Erebus) a následně v září 2016 (Terror), 168 let od ztracení výpravy. Teprve v roce 2019 archeologové z lodi Erebus vytahují víc než 350 nejrůznějších artefaktů (mj. lahve, kartáčky, talíře apod.), mezi nimiž se dřív nebo později objeví i některé dochované písemné dokumenty. Právě ty možná definitivně prozradí, co a proč se tehdy vlastně stalo.

UMĚNÍ TERRORU: PŘEČTĚTE SI VÍCE O TOM, JAK SE SERIÁL NATÁČEL