Staromládenecké líbánky. Justine Biebere, smysl pro chytlavý jingle není vše
Bilíbři a bilíbřice celého světa se po pěti letech dočkali zhudebněných insta-zápisků z prvních a nikdy nekončících líbánek Justina Biebera, zabalených na Spotify do malé červené kostičky s nadpisem Changes.
Changes je příručková ukázka toho, že tenký led absolutního dna / vrcholu světové pop music vůbec netvoří jen samotná hudba. Nejsem včerejší. Každý dnes už pár let pracující absolvent Arts managementu na VŠE, který dával alespoň zlomek času pozor, vám dá na baru rád lekci o pí-ár, image, jakémsi celku a jada jada jada…
Jenže v roce 2020 vás mine jedna doku-série na Netflix nebo samotná podstata TikToku a jste z kola venku. Když vám pak na streamovací službě zkříží cestu třeba první singl z desky jménem Yummy, bez souvislostí jeho obsah vstřebáte aparátem vaší zkamenělé pra-prababičky. Té byste jen těžko vysvětlovali, jak se desetisekundový potenciál statistik jedné konkrétní sociální sítě mění v plnohodnotnou skladbu pomocí nicneříkající cukrové vaty.
Po vzoru nedávného dokumentu o Tayolor Swift, který naléhavě varuje kohokoli, kdo by chtěl svoje ambice namířit vstříc pozlátku úspěchu, vznikl na YouTube několikadílný cyklus také o Bieberovi. Kromě nechtěné reklamy na filantropii by měl fungovat primárně jako sonda do jeho, totiž dnes již jejich, aktuálního života.
Trend různých drogových závislostí (více či méně falešných) mentálních issues a veřejných nuancí rozmazlených celebrit, který obchází coby punc popularity celý svět, se posledních pět let poflakoval i u Biebrovic na dvorku. To ale jen do té doby, co tenhle latentní křesťan ve svých pětadvaceti letech podlehl kouzlu nudného života v nikdy nekončícím svazku manželském. Co hůř – milostnému rituálu manželského sexu. A o tom tak v kostce vlastně je celá deska Changes.
Justin Bieber – Changes (Def Jam & RBMG, 2020)
Po těch pěti letech od vydání pro Biebera relativně přelomové „coming of age“ desky Purpose se změnilo určitě mnohem víc než jen to, jestli bůh může nakukovat klíčovou dírkou do jeho ložnice s nadšeným souhlasem či opovržením. Tahle láskou ušmudlaná konzervativní nuda se bohužel odrazila ve studiu. Justin zpřetrhal nitky vedoucí zpět k experimentům s EDM a dalšími styly a všech šestnáct skladeb nahrál a napsal primárně se svými dvěma nejbližšími spolupracovníky.
Výsledkem je, že ten kdysi hranice popu bořící sound hiphopových bicích, který současný stav žánru pomalu, ale jistě ve vší své fádnosti opouští, slévá celý audio obsah Changes do jedné nekonečně dlouhé stopy o jednom tempu. Zní povědomě, a přesto neuchopitelně. Takhle banální formuli si můžou dovolit těžit Biebrovi kolegové, kteří do ní vnášejí kus autenticity, charizma nebo alespoň humoru a nadhledu.
Nikoli však Justin, který všechny tyto atributy postrádá. Při nemotorně trapné výpovědi, připomínající staromládenecký zážitek prvních líbánek vyjádřený pomocí hashtagů, mu od negativního verdiktu tentokrát nepomůže ani smysl pro chytlavý jingle, jeho andělský falzet, světecká tvář ba ani Bůh samotný.