Ho99o9: Nehádáme se, nejsme pár. Na pódiu ze sebe dostáváme agresi za celej tejden
Ho99o9 jsou jedna z těch kapel, které provokují svojí nespoutaností nejenom hudební, ale jako celý úkaz. Přitom rozhodně nejde o nic rafinovaně promyšleného. Sami se smíchem říkají, že mnohdy vůbec nevědí, co dělají. V sobotu 22. února zahraje dvojka Ho99o9 v pražském Rock Café, jako support se představí FVTVRE.
Absolutní tvůrčí svoboda je jako droga. Znám ten pocit, když se člověk úplně odstřihne od všech mustrů a následuje jenom svoje základní instinkty. Ve spojení s jakoukoli uměleckou invencí je to ideální kombinace. Ho99o9 jsou ideální kombinace.
Ho99o9 zahrají 22. února v pražském Rock Café
V Česku jste vyytoupili třeba na festivalu Rock for People, teď přijedete do pražského Rock Café. Jaký je pro vás rozdíl mezi malými kluby a velkými festivalovými pódii?
Oboje vnímáme rovnocenně pozitivně. Ty malý místa mají svou vlastní nenapodobitelnou dynamiku, lidem ležíš pomalu na ksichtě, je to mnohem intimnější. Festivaly nám zase dávají možnost hrát tam, kde jsme ještě nikdy nebyli, pro nesmyslně obrovský množství lidí a pódia… pódia jsou po piči nekonečně velký!
A nemáte problém s tou odtažitostí, lidi jsou přece jenom daleko.
Přesně, bariéry jsou „block shit“, pěkná sračka, to ti řeknu. Ale my těm lidem jdeme stejně naproti, těch třicet stop nás nijak nerozhodí.
Jste na pódiu dva, máte bubeníka, přesto je místy váš sound mnohovrstevný. Řekněte mi něco víc o procesu, jak věci skládáte?
Ten proces je ve skutečnosti mnohem jednodušší, než si mnozí myslí. Hodně věcí vzniká organicky, od libovolnýho nástroje, nebo vznikají jamováním s kámošema, protože jich máme hodně v různých kapelách kolem nás. Jindy je ta cesta zase víc hiphopová, kdy prostě jdeme od základního beatu, kterej vznikne na počítači… prostě digitálním porodem. Záleží to hodně na tom, v jaké jsme náladě, nebo s kým zrovna pracujeme.
Když už se bavíme na tohle téma, jste víc punk, nebo rap?
Ani jedno. A obojí. Ani jedno! Nesnažíme se znít a vypadat ani víc punk, ani víc hip hop. Nesnažíme se znít jako někdo další. Chceme to být vždycky my. Když jsme začínali, nikdo nám nechtěl dělat koncerty, bookovat nás, tak jsme si je dělali sami. Kdekoli, na rapových koncertech, na punkových koncertech, módních přehlídkách, vernisážích. Takhle se míchají styly v New Yorku, chápeš? Tohle byla jediná platforma, kterou jsme byli schopný pochopit a uznávat. I když jsme se pak přestěhovali do LA, máme to v sobě a LA scéna je v něčem vlastně dost podobná jako ta newyorská.
Jako předkapela se v Praze představí česká kapela FVTVRE. Foto: Marek Musil
Slyšel jsem, že máte rádi hatery…
Myslím, že dokážeme čerpat energii z čehokoli a z kohokoli. I ty negativní vibrace nám pomáhají tvořit a hateři nás posouvají paradoxně dál. Takže sem s tím, bejby, víc haterů!
Chcete mi říct, že vás nikdy nerozhodí, když o vás lidi řikaj sračky?
Nikdy ne proto, že se někomu nelíbí naše hudba nebo show, to je ostatně dost častá věc. (smích) Ale někdy se stane, že mám chuť někomu říct něco extra na vysvětlenou, když o nás mluví hodně zle, víš, jak to myslím, že jo? (smích) A pak taky dost zásadní věc je nikdy nečíst komentáře na internetu.
Vaše koncerty jsou nepředvídatelný a docela divoký. Hodně piva na zemi i na lidech, nahota, pot, podivný masky a převleky. Berete to trochu jako takovou uměleckou performance, nebo je to pořád koncert?
Lidi chodí na koncerty, aby nás viděli hrát. Nejenom hudbu, ale určitý charaktery. Chtějí se bavit a s něčím ztotožňovat. Jedna věc je hudba a druhá koncert. Když tě baví něčí hudba a jdeš na koncert, kde se navíc něco děje, rázem se z toho stane tvoje favoritní věc. V opačném případě, když jdeš na koncert svojí oblíbený kapely, a ona se na pódiu ani nehne, říkáš si, že to je pěknej vopruz a jsi zklamanej. My chceme, aby lidi, co přijdou na náš koncert, byli šťastný, aby ze sebe dostali veškerou agresi, kterou v sobě nashromáždili za celej tejden, cítili se volně a vnímali tu energii, co z nás, doufám, jde. A aby měli sakra dobrej důvod příště jít znovu.
Pijete?
Jako myslíš teď? Ne, kámo, zrovna jsme přece v Amsterdamu…
Ne, myslel jsem před hraním, před koncertem…
Někdy. Hlavně hulíme trávu, pijeme vodu a protahujeme se.
Proč samplujete kytary místo toho, abyste je používali naživo?
My nesamplujeme, všechno si sami nahráváme.
A proč teda sami na nic na pódiu nehrajete?
Protože se nám nechce!
Jo, to je vlastně dost silnej argument…
Naše songy obsahujou tolik různorodejch elementů, že takhle je to účelnější. Chceme taky, aby kytary zněly pokaždý stejně intenzivně a tohle je celkem spolehlivá cesta, jak toho docílit. Navíc používáme živě hrané bicí a všechny loopy jdou skrz kytarové a basové aparáty, takže to z pódia evokuje iluzi živě hrající kapely nejenom naoko, ale i sonicky.
Znáte se dlouho, hádáte se někdy?
Nehádáme se nikdy. My nejsme pár.