Gradující děs i permanentní nervy. Deskovka Arkham Horror Lovecraftovy fanoušky nezklame

Arkham Horror je jednoznačně nejpopulárnější deskovka podle Lovecrafta. Původně vznikla ve firmě Chaosium, ale druhou edici už v roce 2005 vydala společnost Fantasy Flight Games a podařilo se jí uspět natolik, že okolo značky Arkham Horror vytvořila samostatný svět několika deskovek i karetní hry. Samotná hra stála na zdánlivě jednoduchém modelu – ve městě Arkham se začaly otevírat podivné brány do jiných světů.

Ulicemi se toulají nebezpečné přízraky a připravují půdu pro příchod Prastarého, jednoho ze zlých bohů, kteří by se světem udělali rychlý proces. Hráči v roli vyšetřovatelů chodili po mapě, sbírali stopy, pomocí kterých zavírali zmíněné brány a snažili se tak zabránit příchodu Prastarého. Jedinečnou hru ale dělal pocit permanentního tlaku. Sotva jste bránu zavřeli, otevřela se jiná, příšer bylo stále víc a čas běžel a běžel. Proč to neříct rovnou, Arkham Horror byl a je jednou z nejtěžších deskovek, kdy víc her prohrajete než vyhrajete. Ale i prohrávat tady vždycky byla královská zábava!



Nová edice si toto jádro ponechala, což je skvělá zpráva. Nic nevyvolá lovecraftovskou atmosféru víc než stále rostoucí nejistota a strach. Technicky ale hra prošla několika výraznými změnami a jde o titul tak odlišný, že je vlastně na půli cesty mezi pokračováním a úplně novou hrou. První viditelnou změnou je modulární mapa, díky které pokaždé hrajete na jinak poskládaném městě.

Druhou výraznou změnou je narativní pojetí. Zatímco u starší verze jste si jen vybírali, proti kterému bohovi budete hrát, zde si vybíráte hned z několika scénářů. Každý má svůj příběh, vlastní mapu, specifické potvory i karty, se kterými budete hrát. A pak už hra doznala mnoha dílčích změn, které se projeví až v průběhu hraní. 


Jednou takovou změnou je losování žetonů efektů, co se zrovna stane. Každý hráč si vezme dva a následně se vyhodnocuje jejich efekt. Můžou se objevit stopy nebo příšery, nemusí se stát nic nebo se naopak v nějaké čtvrti rovnou otevře anomálie, které tu zavíráte místo původních bran. Je to dobře vymyšlená mechanika, která nejen že zajišťuje, že se stále děje něco nového, ale hlavně balancuje obtížnost pro různý počet hráčů. Čím více jich je, tím rychleji se ony efekty dostávají do hry.

Vtipnou novinkou jsou noviny. Jednou za čas si líznete žeton novinového článku. Z balíčku novin si vezmete vrchní kartu a přečtete, co je na ní napsáno. Občas narazíte na článek, který vám dodá trochu té síly do dalších bojů, ale většinou jde o depresivní zprávy o stále větším chaosu ve městě, což vede k nějakému negativnímu efektu ve hře. Je to hezký nápad, jak do hry dostat další narativní prvek. A když už jsem u toho vyprávění, velkou změnou je i vývoj každého scénáře zdánlivě připomínající gamebooky.

Posouvá se kupředu skrze očíslovaný balíček příběhových karet. Pokud se vám podaří posbírat včas stopy, přidáte do scénáře kartu, která vám dá naději, že jste na dobré cestě. Pokud vám naopak přerostou anomálie a přes hlavu, přidáte do hry negativní kartu, díky které je konec zas o něco blíž. Funguje to dobře, ale trvá, než se do toho člověk dostane.



Karet je totiž ve hře celkově strašně moc. Okolo hrací mapy budete mít rozloženo tucet různých balíčků a zpočátku je trochu chaos se v tom vyznat. První hry Arkham Horroru připomínají jízdu s chrastící převodovkou: do cíle dojedete, ale pohodlné to nebylo. Na druhou stranu ona ta hromada karet zajišťuje hře vynikající dynamiku a jakmile se v tom kvantu balíčků a výkladu karet zorientujete, chrastící převodovka je minulostí a jedete už pohodlně jako na automat. 


Co bohužel nezmizí nikdy jsou chyby v překladu. Jedna věc jsou tiskařští šotci, to se prostě stane. Ale “hvězdy se zavlnili a ustoupili”, to už vyvolává pochyby, jestli překlad vůbec prošel korekturou. Je to škoda, protože podobné hrubky trochu kazí atmosféru vyprávění (tuplem když hrajete s češtinářem) a opravit to není jak, leda při dotisku. Na druhou stranu je to jenom detail, který nijak nekazí dobře fungující pravidlové soukolí.

Nový Arkham Horror je skvělá hra. Doporučil bych ji hrát spíš ve více lidech, případně ve dvou s tím že si každý vezmete dva detektivy. Složení detektivů chce trochu balanc, někdo je dobrý v boji, jiný umí luštit stopy a bez vzájemného doplňování se daleko nedostanete. Novinky hře prospěly. Změnila se dynamika, důraz na vyprávění je u lovecraftovské hry vždy vítaný. Pokud už máte doma druhou edici, troufám si tvrdit, že můžete klidně koupit i trojku. Rozdíly mezi nimi jsou tak výrazné, že někdy budete mít chuť zahrát si dvojku, jindy trojku.

Je otázka, co s hrou bude dál. Čtyři scénáře v základu se časem ohrají a hra si tak přímo říká o rozšíření. Fantasy Flight Games už první velké rozšíření k třetí edici oznámili, ale jestli vyjde i v češtině, to záleží asi na tom, jak se u nás bude nový Arkham Horror prodávat. A já mu zatraceně přeju, aby se prodával. Stojí za to.