Lovci mamutů ve vesmíru? V deskovce Tapestry je možné všechno

Není to tak dávno, co jsem se tu rozplýval nad deskovkou Scythe. Tapestry je novinka od stejného autora Jamey Stegmaiera a svou starší sestru v mnohém připomíná: krásné artworky, stejně přihledný vizuál založený na rozpoznatelných piktogramech, podobně koncipovaný hon na body rozdělený do několika stupnic, přetlačovaná o hexagonální políčka území…kdo Scythe někdy hrál, bude v Tapestry rychle jako doma. 


Přesto jde o hru odlišnou, jelikož se tu už nebojuje s mechy, ale místo toho se pečuje o civilizace a ti nejpokročilejší se můžou dostat i do vesmíru. Tapestry je hra o závodu civilizací, každý hráč si vybere specifický a v pravidlech se lehce lišící národ a snaží se jej dostat ve vývoji co nejdál. Vývoj má čtyři stupnice: vojenství, objevitelství, technologii a vědu, čím dále na nějaké technologii jste, tím více bodů získáváte.


Inovátorskou mechanikou jsou tapisérie, karty, které daly jméno celé deskovce. V průběhu hry si do ruky lížete karty tapisérií, které vykládate vždy, když svou civilizaci chcete posunout do dalšího věku. Věků je přesně pět a funují jako klasický eurovkový odpočítávač času, jakmile se dostanete do pátého věku, končíte, jakmile se do pátého věku dostanou všichni hráči, končí celá hra, sečtou se body a kdo má nejvíc, vyhrál.

Každá vyložená tapisérie má nějakou vlastnost, která vás bude v následujícím věku charakterizovat. Můžete třeba spustit věk mořeplavby, ve kterém je pro vás výhodné objevovat mapu, protože na to máte bonusy a získáte víc bodů než soupeři. Nebo vstoupíte do éry socialismu a můžete se na libovolné stupnici pokroku vyrovnat nějakému soupeři tak, abyste si byli hezky soudružsky rovni. Tapisérie jsou zde základní prvek, který mě velmi baví hrát, protože mění dynamiku hry a během té zhruba hodiny a půl, kolik deskovka zabere, se každou chvíli bude dít díky tapisériím něco jiného.


Tady je třeba zdůraznit první slabší stránku Tapestry, a sice že navzdory propagačním materiálům a šuškandě nejde o civilizační hru. Civilizační prvky jsou zde jen jako podbarvení sbírání bodů a nejde o rozvíjení civilizace, ba dokonce se v tomhle směru občas děje celkem divočina. Může se stát, že sotva vynaleznete oheň, budete pořádat olympiádu a až ta skončí, vstoupíte do věku feudalismu. Jako podbarvení eurovkového honu za body tyto civilizační prvky fungují vynikajícně, ale pokud hledáte čistě civilizační hru, nemůže se Tapestry vyrovnat třeba Through the Ages nebo Civilizaci. 


Je tu i zajímavě pojaté budování vašeho hlavního města, kdy si postupně vývojem hry odemykáte nové budovy a stylové dominanty, které pak stavíte na plán města a za kompletní zastavěné řádky získáváte vítězné body. Je to vtipná a originální kombinace Sim City a sudoku, ale opět to nemá nic společného s civilizačním progresem, jen vám to pomáhá generovat další čísla.

Slabinou hry jsou bohužel i její pravidla napsaná na čtyři stránky. Stručnost je super, ale pár důležitých věcí zůstává nevysvětleno nebo jsou vysvětleny zmatečně. Při našem prvním hraní jsme po dvaceti minutách pročítání čtyř stránek tam a zpátky ztratili trpělivost a pustili si raději videonávod na YouTube (zaplať pánbůh za deskoherní vlogery!). Jakmile jsme ale pravidla pochopili, Tapestry nás odměnila výtečnou zábavou.


Těch pravidel, možností, mechanik a způsobů zisku bodů je v Tapestry tolik, že nějakou chvíli trvá se ve hře zorientovat. Ve druhém třetím kole začnete zhruba chápat a v šestém už víte přesně, co chcete dělat. V osmém se naučíte už číst i soupeře a v ten moment si Tapestry nejspíš zamilujete, protože ze zdánlivě chaotické překombinované hry se stává komplexní a promyšlená deskovka, kde do sebe všechno přesně zapadá a herně to šlape spolehlivě jako dvanáctiválec. 


Tapestry je stylová a chytrá hra. V rámci euroher patří mezi nejkomplexnější záležitosti na trhu a díky autorově rukopisu a krásnému čistému vizuálu jde o hru, která nemá konkurenci. Je ale třeba dodat, že čistě civilizačním hrám Tapestry konkurovat nemůže, protože civilizační hrou v podstatě není.