Slap! Trojka Clipping. vás naučí milovat sledování násilí skrze prsty

Zkuste na chvilku připustit prostý fakt, že pojem moderní hip-hop, ať už to žánr sám o sobě je nebo není, neznamená doslovně hip-hop, co je právě v módě. Že je spíš tak trochu jako moderní umění. Víte co myslím? Obraz namalovaný bez známky talentu protézou dolní končetiny, zato studentem uznávané umělecké školy, která ho dílo naučí působivě okecat, ukecat a nakonec prodat. Tak trochu alternativní.

Jenže i tahle, nebo jakákoli jiná osamocená mikro sub-škatulka už by hudební tvorbě téhle party z L.A. nestačila. Do puntíku naplánovaný hluk, za kterým stojí seriálový herec, skladatel hudby béčkových hororových filmů a člověk s diplomem ze studia experimentální hudby, datuje svůj vznik zpět do roku 2009, ačkoli první menší komerční úspěch zaznamenal až díky debutu CLPPNG z roku 2014. Ten tehdy napovídal o podobném směru, který zvolili třeba králové industriálního digitálně-noisového hardcore rapu Death Grips. Minimálně ve sbírání odznáčků za žánry by dnes měli Clipping. navrch.

Clipping. Foto: Cristina Bercovitz (Sub Pop Records)

Obraz, který vám jediný hlas téhle trojky Diggs maluje před očima, je často cenzurou neschválený scénář filmu, který by chtěl být dalším pokračováním Očisty. Krev tekoucí na základě celkem reálných okolností, coby kritika nejhorších představ světa alternativní přítomnosti i budoucnosti. Krev, kterou vás Diggs nechá sledovat z pohledu třetí osoby hezky z dálky tak, že vás z vaší vmanipulované lhostejnosti zamrazí. A když se nakonec rozhodnete zavolat policii, iPhone vám místo pomoci pustí do sluchátek Fuck Tha Police od N.W.A.

Víte, že v téhle realitě nemáte co dělat, ale že se z ní nechcete vynořit alespoň do momentu, kdy vás nechá po několika nekonečných barech odrapovaných kadencí samopalu konečně nadechnout. Soundtrack tohodle filmu pak čítá zhudebněný diskomfort, který variuje od rádiem jedlých trap beatů až po osmnáctiminutový zvukový záznam hořícího piána, to vše násilně spájené přesně tím bezohledným a nepředvídatelným algoritmem, kvůli kterému by i Yeezus nejraději nakopl stroj času a stavil se sem pro pár poznámek.

There Existed an Addiciton to Blood není v žádném případě jednoduchá deska na poslech. Naopak. Při miskalkulaci trvání některých zvuků by vám vycucla dobrých pár litrů krve skrze vaše uši. Její obsahová intenzita vás rozhodně nenechá udělat cokoli do práce a už vůbec jí nečekejte hrát z reproduktorů na toaletách ve vaší oblíbené sushi restauraci. Má ale od svých tvůrců matematicky přesně vypočítanou hodnotu nepohodlí, kterou dokážete s potěšením snést. A jestli ne, hoďte za hlavu i jakoukoli výstavu beznohé vycházející hvězdy UMPRUM a pusťte si radši Prostřeno. Tohle umění není pro vás.