V kůži Starků i Targaryenů. Desková Hra o trůny z vás udělá adepty na Železný trůn


Hra o trůny je deskovka masivní, dlouhá a náročná. To je třeba říct dopředu. Pravidla jsou na začátku složitá, mechanik je možná až příliš, ale ten pocit, kdy to dostanete do ruky a vytáhnete proti ostatním do boje o Železný trůn, je skvostný. Tato hra je čistá strategie, každý hráč hraje za jeden ze šesti velkých rodů Západozemí a postupným dobýváním území se snaží chopit Železného trůnu. To jde získáním sedmi hradů, což vůbec není snadný cíl. Jakmile ostatní hráči vidí, že někdo získal pátý nebo nedej bože šestý hrad, často vytáhnou proti vedoucímu rodu a i když jste měli vítězství na dosah, za dvě kola můžete mít armádu rozprášenou a zuby nehty budete bránit poslední pevnost, abyste se vůbec udrželi ve hře. 



Hra o trůny je hra nesmlouvavá, tvrdá a řeže se to v ní úplně stejně jako v knize či seriálu. Bez diplomacie a domlouvání se s ostatními hráči máte pramalou šanci rozšiřovat moc, k vítězství se zase sotva dá dostat bez toho, aniž byste nějakému spojenci v pravý a nečekaný okamžik vrazili kudlu do zad. Připravte se na to, že velkou část hry strávíte domlouváním se s kamarády na společném postupu, neútočení nebo třeba strategické výměně území, stejnou část hry ale strávíte sobeckou hrou na sebe, agresivními výpady i snahou přečíst dopředu tahy jiného hráče.

Hra o trůny je v tomto směru extrémně autentická a z každého velmi rychle udělá stratéga bažícího po moci, proto doporučuju vhodně volit spoluhráče, kteří jsou schopní všechny hádky a půtky a zrady (a že jich bude) po hře hodit za hlavu. A aby to nebylo málo, daleko na severu se houfují Divocí, jejichž stále silnější výpady přes Zeď vám můžou do plánů na uzurpaci trůnu hodit vidle, pokud nebudete schopni společně tuto hrozbu zastavit. 



Nač se zdržovat okecáváním, Hra o trůny je jedna z nejlepších strategických deskovek založených na obsazování území, jaké jsem hrál. Zasazení do světa knižní ságy navíc dodává hře opravdu silnou atmosféru, budete se cítit jako Eddard Stark nebo Robert Baratheon. Minimálně okusíte jejich pocity, kdy se to v Západozemí mlelo hlava nehlava a každý ústupek mohl znamenat nejen ztrátu území, ale i pád celého rodu.



Zásadní slabinou této hry je ale menší počet hráčů. Hra o trůny je bezkonkurenční zábava v plném počtu, tedy šesti lidech. V pěti se dá taktéž ještě slušně hrát, ve čtyřech už jde ale o silně nevyrovnanou záležitost. Místo nehrajících rodů totiž na mapě vzniká pasivní území, které bere první, kdo tam přijde s dostatečně silnou armádou, a tím to hasne. Je to taková mechanika z nouze, aby se hra vůbec dala v menším počtu hrát, ale zábava to bohužel není. 



To ovšem mění nové rozšíření Matka draků. Z rodů, za které nikdo nehraje, se stávají vazalové loajální k nejsilnějším hráčům, kteří mají své příkazy i vojska. Jak se mezi hráči přelévá moc, přelévají se i vazalové, za které se dá hrát a v praxi se může stát, že vazalský rod, se kterým jste táhli společně na Královo přístaviště, se uprostřed obléhání obrátí proti vám. Stačí chvilka nepozornosti nebo chyba ve strategii. Vazalové jsou vynikající mechanika, která konečně umožňuje zábavně hrát Hru o trůny klidně ve třech lidech, což dřív sice šlo taky, ale rozhodně to nebyl takový zážitek. 
Dále rozšíření přináší dva nové rody. Arrynové jsou další do počtu, ale Targaryenové se hrají jinak než ostatní.

Nesnaží se zabírat hrady, místo toho postupně ve Westerosu budují vliv a v momentě, kdy mají na své straně dostatek regionů, usedne Daenerys triumfálně na Železný trůn. Navíc Targaryeni začínají izolovaně v Essosu, jehož mapu rozšíření do hry přidává též, ale mají draky, kteří, když vyrostou, dokáží přiletět v Západozemí kamkoliv a spálit vše na popel. Rod Targaryenů výrazně oživuje tempo hry, protože je zde najednou rod, který se nepouští s ostatními do klasické tahanice o území, ale jakmile přeroste ostatním přes hlavu, mají zaděláno na problém. 



Poslední novinkou Matky draků je Železná banka Braavosu, která umožňuje hráčům využívat její půjčky. Za ty si lze koupit výrazné boosty, třeba přísun jednotek nebo zásoby, ovšem cena je vysoká: do konce hry musíte dluh splácet a když nemáte čím, začne vaše vojsko přicházet o jednotky, které si Železná banka bere jako náhradní splátku.



O deskovce Hra o trůny bych mohl vyprávět mnohem déle, protože je to hra promyšlená, intenzivní a nabízí při hraní vynikající zážitky. Pokud o koupi uvažujete, základní hru bych vám doporučil jedině v případě, že máte partu pěti šesti lidí schopných se na hraní scházet. V menším počtu to nemá moc smysl. Nedávno vydané rozšíření Matka draků ale tento neduh napravuje, pokud je koupíte též, už si nemusíte lámat hlavu s tím, kolik se vás na hru sejde a navíc se dočkáte i několika zábavných inovací.