Vylodit se a přežít. Den D ožívá na unikátních barevných fotografiích
Rozhodli jsme se vzdát poctu všem účastníkům Dne D. Krátké video a doprovodné fotoalbum shrnují dech beroucí černobílé i nově kolorované fotografie z června 1944. Rozhodující událost II. světové války se ke svým přirozeným barvám vrací po dlouhých 76 letech.
Nalodit se společně se stovkami tisíc dalších. Prorážet vlny ve vyloďovacím kontejneru, trpět mořskou nemocí a neustále zvracet. Potlačovat nervozitu a třas, nevnímat dusno a vyčerpání. Snažit se přemýšlet o krásných věcech. Usmívat se, bavit se. A pak se nechat zasypat sprchou kulek. Rychle vyrazit a skočit do vln. Hrnout se k pláží, najít úkryt. Neutopit se, nenechat se zastřelit. Přežít.
Tenhle nápad jsem nosil v hlavě už delší dobu. Subjektivně zvolit několik mimořádných fotografií spjatých s invazí spojeneckých vojsk na plážích v Normandii v červnu 1944 a něco s nimi podniknout. Dát jim prostor, hudební podkres, nechat je vyniknout, mocně působit zas a znovu na kohokoliv, kdo má zájem o historii a konflikty a události, které měnily svět.
1944 from Ondřej Čížek on Vimeo.
Naprosto klíčovou inspirací nám byl dokumentární film režiséra Petera Jacksona s názvem They Shall Not Grow Old (v češtině Nikdy nezestárnou). Tvůrce filmové trilogie Pán prstenů i úchvatného remaku King Konga se rozhodl zavzpomínat na svého dědečka sloužícího v první světové, a tak se svým týmem oprášil víc než sto let staré záběry ze zákopové války, opatřil je barvou a zvukem a přidal k tomu výběr z tisíců hodin audionahrávek z rozhovorů s veterány.
Výsledkem se stal neodiskutovatelný triumf v oblasti moderních technologií a způsobu, jakým dnes lze nahlížet na (ne)dávnou historii. Dechberoucí záležitost, která oživuje vzpomínky a nenásilně stvrzuje poselství o tom, že některé věci prostě nesmíme opakovat.
Nedělám si iluze, že by náš dvouminutový kraťas 1944 (včetně doprovodného fotoalba s nepoužítými fotografiemi), který jsme spáchali společně s Markem Čermákem, měl sílu Jacksonova, obsahově a řemeslně brilantního počinu, naší ambicí bylo spíš dále rozšířit jeho odkaz, kráčet po svých v jeho stopách a kreativně upozornit na fakt, že naše nečernobílá historie skýtá stále strašně moc nadčasových překvapení.
Chtěli jsme se na největší invazi našich dějin podívat trochu jinak, s určitou melancholií, zároveň fascinováni nově nabitými barvami, díky nimž nám i vám ústřední protagonisté ožívají před očima. Najednou nejste ve společnosti starých zapomenutých duchů ze starých fotek, ale zranitelných a citlivých lidí z masa, krve a kostí. Ve společnosti usměvavých, mladších i starších chlapců a chlapů směřujících vstříc válečnému infernu. Čest jejich památce.
P.S.: Samotné fotografie pochází od Getty Images, obarvením některých snímků proslula výtečná Marina Amaral, jedním z nich také Jared Enos. Hudební podkres videa, úvodní část skladby End Titles od Hanse Zimmera, jsme si zase vypůjčili ze soundtracku k filmu Dunkirk z roku 2017. Kompletní fotogalerii v nejvyšším rozlišení najdete zde.
