Zapomenuté legendy Star Wars ožívají. Co prozradil finální trailer?
Letka TIE fighterů se jako hejna agresivních vran slétá ke gigantickému království ledu, ze zimního spánku se probouzí oldschoolový Star Destroyer, z temnoty povstává Palpatinův prastarý sithský trůn. Finální trailer k závěru kompletní Skywalker ságy působí jako vánoční dodávka ikonické nostalgie vzbuzující geekovskou nirvánu.
Nechat se rozervat ve hvězdný prach můžete sami, ještě předtím ale věnujte pozornost několika málo faktům, které během sledování traileru můžete prudce docenit. Některé fanouškovské teorie vyvolávají myšlenku, že císař Palpatine ukryl starou dobrou imperiální flotilu v takzvaných neznámých oblastech, kdesi hluboko (evidentně dost pod ledem) v neprobádaných koutech galaxie.
Ty zatracené 2 minuty jsou v tomto ohledu skutečně jako jedna velká popkulturní integrace, kdy rozpínavé universum Star Wars hrdě prezentuje jak vlastní kroniky filmové, tak ty komiksové nebo televizní. Proto ty masivní flotily plné starých křižníků, korábů, loděk a lodí z celé ságy, ať už na světlé nebo temné straně Síly.
Jsme na přehlídce audiovizuálních odkazů a pomrkávání; co záběr, to analogie k dvěma předešlým trilogiím, ale také například k animovanému klenotu Star Wars Rebels (viz loď Ghost v záběru v čase 1:01), tedy obecně ke kosmickému dědictví George Lucase a spol.
A nejde tu jen o rozškvařenou Vaderovu helmu nebo o naprosto úchvatné trosky Death Star v rozbouřeném oceánu. Pozornost na sebe strhává i zmiňovaný metalový trůn rozpáleného Palpatina aka Darth Sidiouse, jehož design je přímým návratem k původnímu návrhu legendárního kreslíře Ralpha McQuarrieho.
Americký ilustrátor a strůjce vizuální identity Star Wars si v roce 1981, dva roky před premiérou Return of the Jedi, načrtl podobu mýtického křesla, které se ale nakonec do finále původní trilogie neprobojovalo a své místo na výslunní tehdy logicky přenechalo minimalistickému futurismu odpovídajícímu designu vyladěných korábů.
Teď se ovšem na scénu vrací v plně dotažené hororové parádě, fascinuje svým pavoučím rozměrem i atmosférou starých fantasy příběhů. Berte to jako jeden z celé řady důkazů toho, jak rafinovaně Abrams křísí duchy minulosti a nechává je volně opanovat současnost.
Pokaždé je to opulentní zážitek, obzvlášť pro flotilu popkulturních archeologů. Tak se kochejme, ale neusněme na vavřínech.