Ben Cristovao zavedl nový cirkus. Koncert připomínal narozeninovou party
Koncert Bena Cristovaa v největší české aréně byl v dobrém smyslu jako dětská narozeninová oslava se vším, co k ní patří. Balón(ky), emoce, kamarádi, spoustu barev. Nám, co jsme se na téhle party považovali za dospělé, se na to hezky koukalo a docela jsme se dojímali.
A to hned v prvních sekundách, když „oslavenec“ přivítal hosty z obrovské projekce na minimalistickém videu. V tu chvíli nešlo jen o dojetí, ale i překvapení, že ty dvě obrovské projekční vypouklé věže sahají až ke stropu. I když se později na koncertu dělo leccos zajímavého, považuji Bennyho entrée za nejsilnější moment.
Možná je to už dnes trochu mylná perspektiva, ale dívám se na obří halové koncerty českých interpretů jinak, než když přijedou zahraniční hvězdy. Ty mají podobných show za sebou desítky i stovky. A pokud ne oni, jejich produkce stoprocentně. Mají léta zkušeností, co s takhle velkým prostorem podniknout a jak zabavit tisíce lidí najednou. U tuzemských hudebníků jde většinou o jedinečnou akci. Představuji si, jak se hudebník budí v noci ze spaní a přemýšlí, kterak daný večer maximálně využít a vše zvládnout.
Hned první tracky ukázaly, že Cristovao nebude mít problém – hrála s ním skvělá kapela, podpořili ho vokalisté, tanečníci a stejnou měrou i publikum. Většinu koncertu dokreslovaly překrásné prvky nového cirkusu. Artistky na šálách, tanečníci na chůdách… Snový dojem vykouzlily obrovské fosforeskující ryby a medúzy spolu se světly telefonů a proudem písní Postel, Tělo, Úžasná a Instagram.
Přelet nad arénou v závěsu pod obrovským héliovým balonem, byl rovněž působivý. A právě v tu chvíli se taky ukázal ten rozdíl, o kterém jsem psala před chvílí. Pink létá nad diváky bez zaváhání a u toho zpívá jakoby nic. Ben se většinu času rozplýval nad tím, že fakt letí, což bylo ale docela roztomilé. Připomíná mi to další a vlastně nejdůležitější kouzlo koncertu – Benovu bezprostřední osobnost, vtip a charisma. Ať už to byla chvíle, kdy fanoušky upozorňoval, ať ho v případě pádu z balonu nechytají. Nebo proslov o tom, že není důležité, z jakého jste kontinentu, ale že je zajímavé, jestli váš život vznikl v posteli, na gauči nebo jinde. Ben zkrátka skvěle bavil.
Angažmá nového cirkusu mi přišlo jako skvělý nápad, ale myslím, že občas nakonec trochu překrylo hezké momenty. Není mojí rolí navrhovat, co by mělo být jinak. Ale představám toho, jak božsky by vypadalo přenášet například dění z „béčkového pódia“, ve chvíli, kdy tam tancovala Natália Felinity při písni Pro nás dva, na ony obří ledky, se nemůžu ubránit. Tak si zde tu myšlenku jen odložím. V prostoru se časem hromadily různé prvky, až nakonec dohromady trochu odváděly pozornost od hvězdy večera.
Ale znáte to, kdyby to tak nebylo, třeba by si zase někdo stěžoval, že nebylo dost na co se dívat. Kdo ví. Takže nakonec jen jediný povzdech, který pro mě trochu zachmuřil, jinak dokonale milé překvapení – zatímco v první půl hodině bylo Benovi perfektně rozumět téměř každé slovo v písních i řeči, později to šlo docela z kopce. Vadilo to ale nejspíš jen pár lidem, protože drtivá většina publika znala písně slovo od slova, takže jim to asi ani nepřišlo. Celkově vzato – klobouk dolů před Benem i jeho týmem. Byla to velkolepá halová show.
