Slap! Ed Sheeran se do žánrového guláše s rapem neměl pouštět

O tom, kdo je Ed Sheeran, v kostce vypráví letošní „malé“ dvoudenní setkání na letišti v pražských Letňanech. To mimochodem navštívilo v součtu něco přes 140 tisíc lidí. Král popu je mrtvý, ať žije král. Potrápil bych vás úhlem pohledu své bubliny, ale nebyl jsem tam. Bohužel a bohudík. Zato nyní můžu alespoň vyskočit ze skříně drže tohle ultimátní guilty pleasure za flígr a riskovat ztrátu té malé špetky kredibility, kterou jsem stihl posbírat.

Mám-li se stydět, zastydím se s hrdostí. Mediální obraz skromného kluka s kytarou vzal za své takovým způsobem, že jsem byl stejně jako jeho cílovka v jeho případě dnes a denně ochotný mhouřit oči nad jakoukoli červenou vlajkou, která kolem něj vlála. Je celkem evidentní a průhledné, proč se s banálním písničkářstvím dokáže sžít tolik lidí.

A já si pořád nejsem jistý, jestli náhodou není fakt, že je tenhle člověk schopný dopsat skladbu, která natrhne miliony srdcí a prdelí hitparád denně těsně předtím, než v teplákách posnídá ve společnosti soukmenovců na luxusní trans-atlantické plavbě, známkou jedinečné geniality, kterou branže vidí jen velmi zřídka. Talent s monumentálním zdviženým prostředníčkem autenticitě. Ne každý se potřebuje s folkovou múzou zamknout na pár dní na chatě a spolknout klíč (shout out Bon Iver).

Rovnou ze srdce na papír mu hity sice nepadají, ale lehkou ruku, kterou je píše, by mu mohl leckdo závidět. A z toho důvodu je No.6 Collaborations Project vlastně album, se kterým by měl být konečně celý svět v pořádku. Neohání se bůhvíjakým konceptem a dává lidem přesně to, co z Edovy brašny vydavatelství sosají od samého začátku. Patnáct kousků, z nichž ani jednomu by rádio nikdy neřeklo ne. Na svůj uzrálý, emocemi prosáklý, hluboký a uvěřitelný opus magnum si Ed nějakou dobu prostě ještě počká.

Hned úvodní skladba s Khalidem jméněm Beautiful People nastoluje téma, které se celou kompilací (jak album sám Ed Sheeran nazval) nese. Obrázek anti-cool obyčejňáka, který z něj cool obyčejňáka dosažitelného všem ale dělá, je oxymóron sám o sobě. Jenže Ed nic jiného v rukávu nemá. V některých spojeních se tahle omílaná formule nese alespoň na okraji uvěřitelnosti, v některých přímo volá o pomoc. Když na sebe totiž fanoušek černé kultury navleče kostým ušitý snad ze stereotypů samých, nejsem si jistý, zda dělá svým oblíbeným žánrům službu, nebo ostudu.

Minimálně já mám chuť skočit pod nejbližší stůl, jako kdybych sledoval late night show skeč, kde libovolný bílý áčkový herec „vtipně“ paroduje rap. Ať si pro mě za mě bere co chce z dancehallu, afropopu a jiných ryze černých rytmů, ale je něco vyloženě okatého na tom, když nejprodávanější umělec téhle generace vaří z ingrediencí nejprodávanějšího současného žánru.

Byť nutno podotknout, že úmysl a původní kopanec pro tuhle kulturní oprátku mohl být relativně čistý. Číslo 6 nenese náhodou. Jedno z pěti prapůvodních EPs, které měly Edovi přinést vytoužený sňatek s velkou nahrávací společností, byl totiž osmistopý No. 5 Collaborations Project. Coby ještě neposkvrněnému zrzkovi na cestě ke slávě mu obří grimová jména té doby snadno skočila na neotřelý crossover koncept zrozený z čirého entuziasmu a potvrdila hostování. Proto se na něm objevují lidé jako Wiley, P Money nebo JME.

Z jakého příběhu se letos narodila například spolupráce s Eminemem a 50 Centem, se raději ani neodvažuji domýšlet. Kromě dalších slavných hostů, v různých fázích zenitu, před ním i za ním, a světové produkce, která je v různých tempech rozestavěna hlavně kolem Edových melodií a linek jeho akustické kytary, nenajdete jedinou maličkost, která by v mých očích dokázala sebrat nálepku transparentně neupřímné kompilace bez špetky přidané hodnoty. Jsem rád, že Sheeranův domácí playlist nabízí variabilnější sbírku tracků, než které běžně vytváří, to ale bohužel neznamená, že by se do podobného žánrového guláše měl pouštět i on sám.

Jack Nicholson fandí basketbalu a taky to hned neznamená, že by se chtěl na plátně objevit v biografii LeBrona Jamese v hlavní roli. Jenže víte co? Jeho posluchači si jakoukoli jednu skladbu z No.6 Collaborations Project na prvním místě hitparády rádia poslechnou rádi vždycky. A ti všichni si album zaslouží, stejně jako si Ed Sheeran právem zaslouží jejich desátek.