Slap! Denzel Curry dokazuje, že Florida nejsou jen bikiny a Pitbull

I přes relativně nízký věk je Denzel Curry jedním z těch reprezentantů nejmladší vlny SoundCloud rapperů, který je v podvědomí už nějaký ten pátek. Subwoofery klubů, aut a sluchátek provětrává hned několik jeho tracků napříč diskografií. Hodně hluku způsobil prvním podepsaným zářezem Nostalgic 64, který se v roce 2013 stihl objevil na nejednom seznamu nejlepších desek.

Stál na samém počátku zrodu nové floridské undergroundové scény, která do mainstreamových žebříčků vychrlila lidi jako Pouya, Kodak Black, XXXTentacion a producenta Ronnyho J, který dole kolem Mexického zálivu všechno tmelí svými patentovanými, kompresorem přifouklými osm set osmičkami. V roce 2016 se s křížkem po funuse Denzel objevil coby prvňák magazínu XXL a od té doby v podstatě hledá klíč k tomu, jak ze svého „floridství” udělat o něco konzistentnější celek.

Denzel Curry byl ze všech svých pomyslných vrstevníků lyricky vždy o něco dál. Umí do svojí životní výpovědi propašovat odkazy, které dotváří jakýsi mood board jeho pohledu na Miami. ZUU vás vezme na exkurzi časem, vzdává přitom hold v podstatě všem žánrovým milníkům lokálního mikrokosmu. Od zadkuchtivých 2 Live Crew, Trininy okupaci ženského rapového trůnu, Rick Ross éru luxusních člunů nakoupených za peníze pocházející z místního „farmaceutického” průmyslu, až po strasti života na místech mimo hledáček cestovních kanceláří, o kterých Curryho generace rapuje nejčastěji.

O variabilitě jeho projevu nemůže být pochyb. Strčte mu do ruky starý boom bap beat, agresivní “oh my god, Ronnie!” produkci nebo ho nechte za domácí úkol udělat cover Rage Against the Machine a sledujte, jak změní barvy jako chameleon. Tahle vysoká adaptibilita je ale pravděpodobně také důvod, proč v minulosti jeho persona mohla geograficky působit tak neukotveně.

Producentské duo Finatik N Zac vzalo studium zeměpisu hodně vážně a tak mu i přes australský původ konečně nachystalo zhudebněný model jižní Floridy, jaký si zaslouží. Odvážné hrátky s ohýbáním už tak vysokých syntezátorů nebo osmdesátkové zrychlené Miami Bass tempo jsou důkazem, že nostalgie se dá rekonstruovat i s dávkou vizionářství. Uprostřed toho všeho stojí Denzel Curry, který káže dvanáct důvodů, proč Miami nejsou jen Mizerové, bikiny, Pitbull a Tony Montana.