Reykjavíkurdætur: Že tady pro rapperky není místo? Běžte do hajzlu!

Jak výrazně se změnila rapová scéna na Islandu za posledních pár let?
Steinunn: Myslím, že u nás rap do mainstreamu pronikl asi před třemi lety. Od té doby promotéři na Islandu dávají největší kšefty právě rapperům a rapperkám. Loni se ale objevila spousta popových hvězdiček, které přebírají místo, co dlouho patřilo rapu. Tak uvidíme, možná jde jenom o chvilkovou popularitu.

Takže si neumíte představit, že by se na Islandu stal největším hudebním žánrem stejně jako ve většině západního světa?
Steinunn: Na Islandu žije asi 350 tisíc lidí a věci se tady mění dost rychle. Jeden den je někdo na vrcholu popularity, pak ale z ničeho nic přijde nováček a přebere mu trůn. Je fakt těžké zůstat u nás na vršku potravního řetězce. No a teď to chvilkami vypadá, že je každý druhý rapperem, tak už trochu ztrácíme přehled. Ženských MCs je výrazně míň, ačkoliv po vzniku naši skupiny získaly silnější hlas.

Co patří mezi hlavní sdělení a zprávy, které se snažíte prostřednictvím hudby šířit?
Steinunn: Hlavně to, že někde musíte začít a nemůžete se stát perfektním ještě předtím, než se do něčeho pořádně opřete. V naplňovaní našich cílů nás vždycky hnalo kupředu to, že jsme měli konkrétní sen a představu, kterou jsme dokonale ovládly ještě předtím, než jsme ji ukázaly lidem okolo. Čím později začneš, tím složitěji se snáší pocit, že jsi začátečník. Nikdy jsme nebyly dvanáctiletí puberťáci, co kolem sebou plivou dětinské rýmy jako naši kámoši opačného pohlaví. Začaly jsme to totiž dělat, až když jsme dospěly, a samozřejmě získaly spoustu haterů, protože nám to nejdřív moc nešlo. Ale někde prostě musíš začít! Myslím, že je zároveň hodně důležité mít idoly. Teď, když už existují Reykjavíkurdætur (RVKDTR), vidím čím dál víc holek, které se chtějí stát rapperkou. Už se nebojí světu ukázat s vlastní tvorbou, experimentovat s talentem a naplno se mu odevzdat. Kdybychom nepokračovaly, přestože nás od toho spousta lidí odrazovalo, nikdy bychom se nestaly urputnými songwriterky a performerky, kterými dnes jsme.

Má současný západní svět vlastnost, která vás fakt štve?
Steinunn: Je jich spousta. Jako první mě ale napadá to, jak se přistupuje k ženám nejen v hudbě, ale i v dalších sférách. Jakoby pro ně místo bylo vždycky limitováno. Jakoby tady vždycky mohla být současně jen jedna výrazná žena. Vede to k mentalitě, kdy jsou ženy vždy souzeny v porovnání s jinými ženami a připomíná to závod. Působí to, že by lidi měli mít v jednu chvíli oblíbenou jen jednu zpěvačku, rapperku, herečku nebo třeba manažerku. Měl by tady být prostor pro nás všechny. Ženy se přece nesmí cítit ohroženě, když se okolo nich objeví někdo jiný a získat pocit, že jejich čas vypršel. Že tady pro víc rapperek není místo? Běžte všichni do hajzlu!

Jaké jsou podle vás největší výhody a nevýhody toho, když rapujete v jazyce, kterému většina světa nerozumí?
Blær: Největší výhodou je, že když to poserete během koncertu, nikdo si toho nevšimne! Sigur Rós to taky dělají a většinou to nezaregistrují ani Islanďani. Jasně, lidi nám nerozumí, naživo zažívají naši energii, ale jenom přes Spotify se prostě fanouškem nestaneš… Snažíme se do naší hudby zakomponovat víc anglických slov, aby byla přístupnější pro publikum napříč kontinenty, ale přesto si uchovat náš islandský šarm. Ale vtipy stranou, myslím, že islandština určitě patří k hlavním částem našeho osobitého soundu. Spousta našich zahraničních fanoušků má zároveň rádo islandštinu, někteří ji dokonce začali studovat.

Takže jste mimo Island narazily na fanoušky, kteří si pamatují vaše texty nazpaměť nebo se dokonce učí islandsky?
Steinunn: Jo! Hodně! Náš oblíbený fanoušek Max se dokonce v létě přestěhoval na Island. Pochází z Velké Británie, ale navštívil víc našich koncertů než některé členky RVKDTR. Je nás v kapele celkem deset, ale na stagi hrajeme vždy v osmi. Napadá mě taky jeden týpek z Mexika, který stál v první řadě naší loňské show Iceland Airwaves. Rapoval s námi úplně celý text tracku Hæpið, nezaměnil ani jedno slovo! Je to hrozně rychlá věc a naživo dost nevyzpytatelná.

Nevyzpytatelná je ostatně i krásná islandská příroda. Jak konkrétně ovlivňuje vaši náladu?
Blær: Ano, naše země je občas fakt šílený. Máme tam extrémní počasí, které se mění co pět minut. Velké sopky, obrovské ledovce a malinkatý národ. Myslím, že nás tenhle kontrast jako lidi hodně ovlivňuje. Nejen v našem uvažování, ale i umění. Island produkuje génie i magory, někdy obojí najednou. Třeba nás!

Ať se to ale vezme odkudkoliv, Reykjavíkurdætur je kolektiv nezávislých islandských feministek. Nedá se vyhnout srovnání s Björk, ovlivnila výrazně vaše životy?
Steinunn: Björk je pro nás téměř posvátná. Zbožňujeme ji a vzhlížíme k ní. Její talent, aktivismus a unikátnost nás všechny inspiruje. Když jsem vyrůstaly, vždycky mě hnala kupředu myšlenka, že to Björk dokázala. Využila svůj hlas naplno, byla vždy sama sebou a stala se hudební legendou.

Cítíte se tedy jako patriotky? Přece jenom o Islandu rapujete často a název jeho hlavního města máte dokonce ve jméně.
Blær: Nechceme rapovat vyloženě o patriotismu. Kupředu nás vždy hnal hlavně vztek. Jak už jsme zmiňovaly, v začátcích se na nás hrnula kritika jen proto, že jsme byly ženy s výrazným hlasem, což nás samozřejmě štvalo. Takže se spousta tracků věnuje tomu, že Reykjavík patří nám a všichni chlapi si můžou políbit prdel. Chystaná deska je každopádně reflexí naší dosavadní cesty, kterou jsme společně absolvovaly. Skladby zní mnohem jemněji než naše dosavadní tvorba a texty se víc točí okolo lásky. Myslím, že jsme ze sebe konečně otřepaly tu nenávist a můžeme se začít soustředit na pozitivní věci ve světě.